Vendy Strachotová je skrytým potenciálem Vivy

Někteří lidé vejdou do vašeho života a vy si třeba ani tak moc nevšimnete. Nevšimnete si, že za těma očima a za všedně maminkovskou šlupkou se skrývá potenciál, který jste zrovna vyfoukli nejnablýskanějším společnostem. Její portfolio skvělých vlastností strhá kompetenční testy, úsudky jsou hodny starého zenového mistra a manažersky razí cestu svým úžasným mateřsky láskyplným přístupem. Jediné, co Vendule chybí je emoční disbalance, kterou buď úspěšně maskuje a nebo přijde, až bude jednou prezidentka. Její guláš je naprosto nedoceněný, takže pokud by Roman Vaněk či Zdeněk Pohlreich dojeli někdy na Vivácké sdílené obědy, je to pro vás vzkaz, hoši, vezměte si pro Vendy svou nálepku.

Tenhle rozhovor jsem s Vendy musela udělat. Všechno, co dělá a jaká je mi přijde úžasné. Teď mimo jiné dělá na Konferenci o Talentu (o čem je samozřejmě i velká část rozhovoru), kde se do předních řad účastníků přihlásilo mnoho super velkých bohatých firem, takže si Vendulu v průběhu konference někam schováme, však víte, jak to chodí. Pro zichr.

1. Vendy, jak si se dostala k nápadu udělat Konferenci o Talentu? Proč tohle téma? Není ničím nové, hemží se to ve firmách, každý korporát teď hledá "talenty". Jak to vlastně je?

Původní nápad nebyl můj, ale tvůj . Já jsem ho jen od začátku vzala a zrealizovala do té podoby, v jaké je dnes. Téma je to velké. Na jedné straně stojí lidé, kteří si stěžují na svou práci. Práce je nebaví a cítí, že to není ono. Rádi by dělali něco jiného, ale často neví co.

Na druhé straně stojí firmy a zaměstnavatelé, kteří mají problém s nedostatkem talentovaných lidí a dennodenně vynakládají nemalé peníze na to, aby ty správné talenty našli a udrželi. Talentmanagement je celosvětově na velkém vzestupu, protože firmy potřebují nápady, inovace a zapálené zaměstnance, kteří vše zrealizují...a to prostě žádné stroje neumí. Otázka ale zní - Jak Vás má najít personalista či potenciální klient, když vy sami svůj talent neznáte a nevíte v čem jste dobří? Když vy sami vlastně nevíte, co byste měli dělat? Proto talent! Poznání vlastního talentu je podle mě první krok k tomu, dělat práci, která má pro Vás smysl. A Konference je úžasná příležitost. Nemusíte zatím udělat žádnou zásadní změnu, jen se přijít inspirovat a něco se o sobě dozvědět. 

2. Jak a podle čeho jste vybírali řečníky? Odřekl někdo nebo naopak se někdo ozval sám?

Dá se říct, že řečníci se poskládali tak nějak sami. Když jsme v dubnu otevírali téma této konference, měly jsme v hlavě úplně jiné řečníky. Původně jsme chtěly udělat Konferenci o lidech, kteří svůj talent následovali od dětství a dnes dělají práci, která je baví. Jenže jsem zjistila, že je to téma mnohem hlubší a složitější. Chtěla jsem pozvat odborníky, „googlila“ jsem si po večerech jakékoliv informace, které jsem k talentu našla a skládala dohromady to, jak by to mohlo vypadat. Jedna z prvních myšlenek byla pozvat personalistu z velké firmy – někoho, kdo talenty hledá každý den a ukázat pohled z „druhé strany stolu“. V ten den, kdy jsem to ostatním na poradě navrhla, jsme si řekly OK, jdeme do toho, budeme shánět. Přemýšlela jsem kde začít, ale čekala mě ještě odpolední akce, která ve VIVĚ probíhá každý měsíc. A když už se blížila ke konci, tak ta sympatická blondýnka, která celou dobu seděla přímo naproti mně se jen tak mimochodem zmínila, že pracuje jako HR manažerka v Kofole... A tak to všechno začalo Ke každému řečníkovi mám samostatný malý příběh a když se nad tím tak zamyslím, vlastně každý z nich mi přišel do cesty tak nějak sám. Ještě doteď mi chodí mejly s nabídkou spolupráce od lidí, kteří se v tomto oboru pohybují. Naposledy včera.

3. Kdo je tvůj favorit?
Mám fakt velkou radost z každého řečníka nebo účastníka. Každý z nich tam svým způsobem patří a nabízí pohled ze svého úhlu. Takže ne, nemám favorita. Jsem ráda, že se sejdou různí lidé. Lidé z praxe, koučové, lektoři, majitelé firem, zaměstnavatelé, manažeři, personalisti, studenti, podnikatelé, maminky na mateřské atd...pak je to akce, která mi dává smysl. Vymění si zkušenosti, pobaví se o problémech, které je trápí a prostě spolu proberou cokoliv je napadne. Jste-li např. student, jak lépe chcete zjistit, co personalisté hledají, než tak, že máte příležitost se jich přímo zeptat? Na uvolněné neformální akci? Ono totiž stejně zajímaví jako jednotlivé přednášky či workshopy jsou i další lidé, které tady potkáte (tzv. „kontakty“). Mezi hosty budou další lidé z praxe (někteří jsou uvedeni na webu, někteří jsou zatím trošku inkognito) a každý má možnost pobavit se s každým. Funguje to skvěle, vidím to každý měsíc např. na našich obchodních snídaních, které končí oficiálně v 10:30, ale ještě o hodinu později po VIVĚ postávají skupinky dříve se neznajících lidí a o něčem debatují.

4. Zpátky k tobě. V mých očích jsi udělala obrovský pokrok jako člověk. Jak ty jsi objevila svůj talent? Co tě vedlo, inspirovalo a naopak posílilo? 

No, tak jak už to u mě chodí, pomyslela jsem a ono to přišlo. Zní to divně, ale bylo to tak. Byla jsem vlastně naprosto typickým příkladem člověka, který nesnáší pondělí a těší se na pátek. Moje první opravdová práce po škole byla ve velkém callcentru. Každý den, když jsem šla do práce, jsem odpočítávala minuty do první přestávky, pak do druhé, pak do pauzy na oběd a tak dál...Můj život se dělil na dobu kdy musím přežít práci a na dobu kdy žiju. Ale nemůžu říct, že je to špatná práce, dodnes mám kolegy, kteří tam stále pracují a jsou spokojení. Možná bych ji doporučila na začátek všem – je to opravdu zkušenost k nezaplacení. Pak jsem šla do banky a tam to bylo podobné. Takže přesně vím, jaké to je, když chodíte do práce, kterou nemáte rádi. Když jsem později byla na mateřské, přemýšlela jsem o tom, co budu dělat až skončí a přišla mi do cesty nabídka práce ve VIVĚ – na Facebooku. Odpověděla jsem, vzali mě a jsem tam dodnes.

A je to přesně TA práce – práce, kdy nevnímáte čas, kdy vlastně ani nevíte, kdy ještě pracujete a kdy už se bavíte. A tady svůj talent postupně objevuju. Lidé kolem mě říkají, že mám talent cokoliv organizovat – že jsem všechny organizovala už ve školce.Tak teď se uvidí. Asi to neumím pojmenovat přesně – co mě vedlo či inspirovalo. Každý den je jiný - akce, nové projekty, nápady a až neuvěřitelný tým lidí

5. Jak se v životě teď cítíš, co jsou tvé priority?

Myslím, že každá chvilka mého života byla přesně taková, jaká měla být. A tak to vidím pořád. Nad prioritami jsem nikdy neuvažovala jako nad prioritami – nemusím si je stanovovat a tak podobně. Mám se prostě dobře kdekoliv jsem – doma, v práci – důležité jsou pro mě vztahy celkově. Mám ráda klid a pohodu. Třeba s manželem jsme se snad za celých těch 8 let ani nepohádali, vždycky se nějak domluvíme, podporujeme se a tak:-) Jsem prostě spokojená. Jediné co mi trochu chybí, je čas sama na sebe....ale to už bych si moc vymýšlela
Na to, že jsem zaměstnaná matka dvou malých dětí se mám úplně super.

6. Jak bys popsala své "místo" ve Vivě?

Těžká otázka. VIVA mi přijde celkově nepopsatelná slovy, to musí člověk zažít Nemáme klasické pracovní pozice, jsme si všichni sami sobě šéfem, děláme jak nejlíp umíme. Ale když se tedy nad tím hluboce zamyslím - dělám většinu grafických materiálů VIVY (ty profesionálnější dělá Luky Sudacki, který celou grafiku navrhnul). Koukáte-li na plakát konference, nebo držíte- li v ruce nějakou vstupenku na viváckou akci, je to moje práce. Organizuju některé akce – jako třeba teď konferenci a spoustu dalších menších. Starám se aby tak nějak všechno šlapalo.

7. V čem můžeš být ty a Viva užitečná pro lidi např. zaměstnancům velkých firem?

Zrovna dnes jsem viděla dokument ČT, ve kterém velcí manažeři mluví o tom, jak je určitá životní
příhoda donutila zastavit se a přistoupit k životu a práci jinak (jednoho z nich, Petra Václavka, jsme před 14 dny ve VIVĚ měli a potkat se s takovými lidmi je opravdu zážitek) Myslím, že většina lidí i firem už to začíná cítit a objevují se na našich akcích. My jim můžeme dát přesně tohle, klid, pohodu, otevřené neformální prostředí plné lidí, kteří dělají svou práci s čistým srdcem. Najdete u nás akce z oblasti businessu, marketingu, IT či budování značky, akce o zdravém životním stylu i duchovní akce. Každý si tam najde to svoje – to co ho zajímá, nebo to co mu naopak chybí. Co je podle mě největší hodnotou VIVY jsou ale lidé. Máme neuvěřitelné kontakty a sami někdy žasneme nad tím, jací lidé se na akcích potkají a jaké spolupráce se rozvinou. Viz můj předchozí popis jak jsem potkala Terku z Kofoly. Sedět někde zavřená v kanceláři, vymýšlela bych složité mejly a řešila, jakého personalistu a jak oslovit. 

Když bych ale měla říct čistě prakticky, co můžeme nabídnout – tak bych zmínila krásné inspirativní prostory a zasedačky, které pronajímáme, výborné čerstvě pražené kafe z kavárny Laura coffe, která je naší součástí a to vše klidně i pro maminky či tatínky malých dětí, kterým mezitím pohlídáme děti v Kukyho klubu.Jsme schopni zorganizovat jakoukoliv akci, takže pokud firma nebo kdokoliv chce uspořádat Konferenci, business snídani, či třeba zajímavý workshop pro zaměstnance, my to umíme. (Třeba taková GE Money bank u nás organizovala sraz pro své maminky na mateřské právě proto, že nezapomínáme na děti a máme prostory i pro ně). Známe spoustu lektorů i lidí z praxe a máme cenné kontakty. Prostředí a atmosféru, kterou u nás máme prostě jinde nenajdete. Zároveň víte, že za cokoliv ve VIVĚ zaplatíte, je použito zase za účelem pomoci někomu jinému – především malým začínajícím podnikatelům, lidem, kteří se chtějí postavit na vlastní nohy a něco změnit – ať už ve vlastním podnikání, ve svém zaměstnání či jen ve svém vlastním myšlení. Nechodíme, nestěžujeme si, že Ostrava je taková a maková. Že jsou tady lidé negativní, že je tady všechno špinavé a šedivé. Nevymýšlíme, co by mohlo být kdyby. Prostě tady jsme a děláme to.

8. Máš něco, co bys ráda nabídla účastníkům konference?

Svoji více než tříměsíční práci, kterou jsem dělala s vidinou toho, že to bude akce, která lidem
pomůže v řešení jedné z nejdůležitějších životních otázek. Práce tvoří velkou část našeho života. A jsme-li nespokojení v práci, promítne se to i v ostatních životních oblastech. Takže ať už to nazveme objevováním talentu, hledáním silných stránek, či jakkoliv jinak...jde ve finále jen o jedno. Poznat sami sebe, uvědomit si co umíme, co nám jde samo, co nás baví a v čem vidíme smysl. Taková práce pak stojí za to, aby nám vyplnila tu velkou část života.

Nebudu slibovat, že konference Vám takovou práci najde...ale třeba Vás nasměruje jiným směrem. Nemá smysl sedět doma, nebo v práci, která Vás nebaví, stěžovat si a čekat na to, až se „něco“ stane. Protože ono se asi nic moc nestane. Stačí začít tím, že se potkáte s lidmi a inspirujete se. Sejdou se lidé, které jinak pohromadě nepotkáte a už vůbec se nemusí opakovat příležitost si s nimi popovídat. Snažila jsem se, aby byla Konference zároveň praktická, proto si nakonec odnesete i něco o sobě. Workshopy Vám řeknou něco konkrétního o Vás Pro ty, kdo se nemůžou dočkat doporučuju Test kariérových kotev, který máme na webu. Když jsem tento test dělala s lidmi na Festivalu v ulicích, mnozí byli překvapení, že dělají úplně jiný typ práce...a možná proto je nebaví Většinou se lidé bojí udělat velkou změnu najednou. Mají závazky, hypotéky, předsudky. Zajít si na Konferenci vlastně žádná velká změna sama o sobě není, ale je to první krok!

9. Nějaká zákulisní perlička o řečnících? :)
Asi přesně vím, na jakou perličku touto otázkou míříš. Jde o pana Kadlece, který mi přišel do cesty vlastně náhodou. Začalo to tak, že při prvotním vyhledávání informací ke klíčovému slovu talent mi vyjel na předních odkazech. Četla jsem jeho články na renomovaných serverech, koukala na jeho videa z konferencí a zjistila jsem, že napsal světový bestseller z oblasti řízení lidských zdrojů. Zaujal mě ale hlavně proto, že se jako jeden z mála recruiterů u nás specializuje na sociální síť LinkedIn, kterou velká část lidí kolem VIVY využívá. Napadlo mě, že by pro ně mohlo být opravdu zajímavé a prakticky přínosné, kdyby jim takový člověk poradil s tím, jak si profil „správně“ napsat. Je to důležité proto aby Vás našli nejen personalisti, ale třeba potencionální klienti či obchodní partneři. A kdo jiný by Vám s tím měl poradit, než ten, který tyto lidi sám školí, jak na LinkedInu vyhledávat?

Ani nevím proč, ale nakonec jsem ho neoslovila. Říkám si, že jsem se k tomu nedostala, ale spíš jsem měla někde uvnitř strach, že by nepřijel. Nechala jsem to být až mi jednoho dne v srpnu přišel od něj mejl, že by si u nás chtěl pronajmout prostory na své školení - v termínu (a teď si fakt nevymýšlím) 3.10. Nikdy dříve u nás nebyl, nikdo ho neoslovil, jen jsem si na něj tak pořád tajně myslela. A on přišel sám. Zeptala jsem se ho zda by po školení mohl vystoupit na konferenci, on souhlasil a tak ho tady máme.

Díky! A díky Vám  se zatím mohou stávat ve Vivě z obyčejných příběhů ty neobyčejné :).

Renata Ptáčníková a Vendy Strachotová